V pondělí 2. prosince byly slavnostně položeny Kameny zmizelých věnované sedmi židovským obětem holokaustu z Ústí nad Orlicí. Jedná se o členy rodiny Pickovy, Freundovy a Oskara Sgalla, kteří byli společně s dalšími Židy z Ústí před dvaaosmdesáti lety 2. prosince 1942 shromážděni na ústeckém nádraží a převezeni do Pardubic. Odtud o tři dny později odjel transport s deportovanými Židy z pardubického regionu do Terezína.
Ústí nad Orlicí se tak připojilo k dalším městům v republice, v nichž již Kameny zmizelých připomínají oběti holokaustu a nacistickou genocidu Židů.
Projekt je realizován městem Ústí nad Orlicí za odborné spolupráce Mgr. Gabriely Faronové z Městského muzea v Ústí nad Orlicí. Garantem pro výrobu Kamenů zmizelých je pan Boris Barak Selinger ze Židovské obce Brno.
Kameny zmizelých v Ústí nad Orlicí
- ulice Mistra Jaroslava Kociana (před sochou sv. Floriána)
- Velké Hamry (před pobočkou banky ČSOB)
- Příkopy (u fontány)
- ulice T. G. Masaryka (před vilou č. 123)
Paní Faronové jsme položili několik otázek.
Můžete nám detailněji přiblížit projekt Kameny zmizelých?
Kameny zmizelých jsou dlažební kostky s mosaznou destičkou, které připomínají tragické příběhy místních Židů. Jejich umístění symbolicky vrací do veřejného prostoru města občany, kteří ho museli během druhé světové války nuceně opustit a již nikdy se sem nevrátili. Kameny jsou vkládány do chodníků před domy, v nichž žily oběti holokaustu. Autorem původního projektu Stolpersteine, neboli Kameny zmizelých, je německý sochař Günter Demnig. V roce 1992 umístil první kameny v ulicích Kolína nad Rýnem a dalších německých městech. V České republice byly první kameny umístěny v Praze roku 2008.
Kolik kamenů bude položeno v Ústí nad Orlicí a kde?
V Ústí nad Orlicí umístíme 2. prosince 2024 prvních sedm kamenů na čtyřech místech. Jedná se o členy rodiny Pickovy, Freundovy a pana JUDr. Oskara Sgalla. Kameny budou vkládány do chodníků tam, kde tyto rodiny původně žily. Freundovi bydleli v domě č.p. 81, který dnes již neexistuje. Dnes je to ulice Mistra Jaroslava Kociana a nachází se zde prostranství se sochou sv. Floriana. JUDr. Oskar Sgall žil se svou rodinou v č.p. 156, v budově bývalé pošty na Velkých Hamrech. Dnes se zde nachází pobočka banky ČSOB. Členům rodiny Pickovy budou kameny položeny v ulici T. G. Masaryka před domem č.p. 99 a před Pickovou vilou č.p. 123.
Co bylo při přípravě podkladů nejtěžší?
Časově nejnáročnější je ověřování a dohledávání informací, kterých je velmi málo a jsou zlomkovité. Jejich postupným skládáním pomalu vzniká obraz života konkrétního člověka. Je to běh na dlouhou trať a mnohdy se již nepodaří spoustu informací dohledat.
S kým jste během přípravy navázala spolupráci?
Cenné rady mi poskytla paní Mgr. Hana Klimešová z Regionálního muzea v Litomyšli, dále jsem spolupracovala s Židovským muzeem v Praze. Ověřování dat pak probíhalo přes řadu databází např. holocaust.cz, www.pamatnik-terezin.cz, matriky, které jsou ve správě Národního archivu přístupné v digitální badatelně VadeMeCum nebo Mezinárodní centrum pro nacistickou perzekuci Arlosen archives.
Jaké bylo postavení židovských obyvatel v našem městě před druhou světovou válkou a jak do jejich života zasáhla nacistická okupace?
Židovští obyvatelé se podíleli na rozvoji textilního průmyslu, obchodu, ale i kulturním životě města. Mnichovská dohoda, vznik Protektorátu Čechy a Morava a přijetí Norimberských zákonů znamenal výrazný zásah do života židovských obyvatel. Jejich součástí bylo například omezení pohybu, obchodu, kontaktu s nežidovským obyvatelstvem, vyloučení dětí ze škol, zákaz vstupu na kulturní akce a některá veřejná prostranství či zákaz vycházení po určité hodině. Dále pak omezení a později úplný zákaz vstupu do místní knihovny, obchodů či příkaz nosit žlutou šesticípou hvězdu s nápisem Jude. Na základě nařízení říšského protektora z června 1939 a dalších nařízení docházelo postupně k vyvlastnění židovského majetku. Do podniků byli dosazeni němečtí správci, obchody přebírali árijští konfidenti a židovskému obyvatelstvu byl postupně konfiskován téměř všechen movitý i nemovitý majetek. Postupně byli Židé nuceni se vystěhovat z vlastních domů a bytů do podnájmu a často pak na malém prostoru žilo několik rodin dohromady.
Kdy a jak proběhla deportace Židů z Ústí nad Orlicí do koncentračního tábora?
Posledním krokem v perzekuci židovského obyvatelstva byla jejich deportace z Ústí nad Orlicí v 6 hodin ráno dne 2. prosince 1942. Vlakem bylo odvezeno 24 ústeckých Židů do Pardubic, kde čekali tři dny, než byli transportem Cf 5. prosince 1942 odvezeni do Terezína. Z terezínského ghetta pak byli postupně transportováni na východ – především do Osvětimi.
Přežil někdo z nich a vrátil se do Ústí nad Orlicí?
Z 24 lidí, kteří byli 5. prosince 1942 transportováni do Terezína a dále do Osvětimi nikdo nepřežil. Celkový počet ústeckých Židů, kteří během druhé světové války skončili v koncentračních nebo vyhlazovacích táborech či pod tlakem okolností spáchali sebevraždu, se pohybuje kolem 40, přičemž nejspíš 5 lidí přežilo a dočkalo se osvobození. Někteří z přeživších se vrátili zpět do města Ústí nad Orlicí.
Dochovaly se nějaké osobní dopisy, deníky či svědectví z doby deportací?
V Židovském muzeu v Praze je uložen dopis, který poslal své ženě a dětem Oskar Sgall. Dopis psal v době, kdy byl držen gestapem v Pardubicích a je datovaný k 31. lednu 1943. Také se dochovalo album Freundovy rodiny, kde na mnoha fotografiích jsou zachyceni manželé Rudolf a Marta společně s dcerami Marií a Hanou. Album je také uloženo v Židovském muzeu v Praze.
Budete dále pokračovat v mapování osudů ústeckých Židů?
Ano, budu pokračovat.
