Některé děti nemají to štěstí vyrůstat se svými rodiči. V dětských domovech v Pardubickém kraji bylo v září aktuálně umístěno 140 dětí, více než třetina mladších deseti let. Vrátit je do prostředí rodiny může pěstounská péče.
Tuto bohulibou činnost podpořila zářijová kampaň Týden (pro) pěstounství, kterou organizoval Pardubický kraj. Sportovními aktivitami a dnem otevřených dveří se do ní opět zapojil i Odbor sociálních služeb, Oddělení sociálně právní ochrany dětí Městského úřadu v Ústí nad Orlicí.
Pěstouny se lidé stávají z různých důvodů. Pro někoho je to jeho velké srdce, chce dětem pomáhat a rozdávat lásku. Někdo se stal náhradním rodičem kvůli své potřebě „něco“ vrátit. Jiný cítil, že má jako rodič zkušeností na rozdávání. Někomu zase chybí vlastní děti. Stát se pěstounem je velké rozhodnutí. Ti, co o něm třeba jen uvažují, si mohou přijít zcela nezávazně popovídat se sociálními pracovnicemi na našem městském úřadu. Přístup je vždy individuální, každá rodina má jiné potřeby a cesta k náhradnímu rodičovství je jiná.
O různých aspektech pěstounské péče jsme si povídali s pracovnicemi odboru sociálních služeb, oddělení OSPOD Sylvou Heulerovou a Lenkou Tomikovou.
Jaký je rozdíl mezi adopcí a pěstounstvím?
Pěstounství je forma péče někoho jiného než biologického rodiče o nezletilé dítě, pěstoun o dítě pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Pěstounem se může stát někdo ze širší rodiny dítěte i cizí osoba.
Pěstounství od adopce odlišují právní vztahy. Pěstoun na rozdíl od osvojitele není zákonným zástupcem dítěte, nemá rodičovská práva a není pro něj stanovena vyživovací povinnost.
Je pěstounů dostatečný počet, nebo je jich málo?
Zájem o pěstounství je celorepublikově nižší, než by bylo třeba a pěstouni chybí i v našem kraji.
Pěstounská péče je rozlišována na zprostředkovanou a nezprostředkovanou. Za nezprostředkovanou bereme takovou, kdy se pěstounem stává příbuzný dítěte, ať už babička, teta nebo zletilý sourozenec. Pokud rodiče již nemohou o své dítě pečovat, rodina se oslovuje jako první. Tímto způsobem se daří vyřešit velké množství případů.
Nedostatek je zprostředkovaných pěstounů, kteří se rozhodnou starat o dítě bez jakýchkoliv biologických vazeb.
Pokud někdo o pěstounství přemýšlí, co by měl udělat? Je dobré si shánět dopředu informace na internetu?
Jeho kroky by měly vést k nám, pomůžeme mu zorientovat se ve formách náhradní rodinné péče. Při osobní konzultaci si vyjasníme, jaké má zájemce představy a pomůžeme mu najít tu nejvhodnější formu.
Informace o pěstounství je dobré filtrovat. Vycházet z ověřených zdrojů, například ze stránek Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Na internetu je moře informací a mohou být matoucí. Například přípravy pro pěstounství probíhají v našem kraji trochu odlišněji než třeba v Praze a jsou rozdíly i u jednotlivých forem pěstounství.
Jak dlouhý je to proces, od rozhodnutí stát se pěstounem po svěření dítěte do péče?
Pokud budeme mluvit o zprostředkované pěstounské péči, je to proces náročný, ale budoucí pěstouni jím prochází postupně a vždy mají průvodce. Je reálné celým procesem projít během necelého roku. Prvním krokem je rozhodnutí stát se pěstounem. Poté k nám žadatel přichází na městský úřad, kde mu po prvním vstupním rozhovoru pomůžeme sepsat žádost a vyřešit administrativu. Potřeba je například doložit potvrzení o zdravotním stavu od praktického lékaře nebo opis z rejstříku trestů. Námi zpracovaná žádost putuje na krajský úřad, který budoucího pěstouna dále připravuje na náhradní rodinnou péči, například formou různých školení.
Na co se vás zájemci o pěstounství nejčastěji ptají?
Hodně se ptají právě na to, jak dlouhý to bude proces a co je vše potřeba obsáhnout. Často je také zajímá, jaké děti přicházejí do náhradní rodinné péče, kdy jim bude dítě svěřeno do péče, případně pokud mají vlastní děti, řeší sourozenecké vztahy.
Jak dlouho je pěstoun pěstounem, do dospělosti dítěte?
Pěstounská péče trvá maximálně do 18 let věku dítěte s tím, že děti často zůstávají ve svých pěstounských rodinách i po nabytí zletilosti třeba až do svého osamostatnění. Jsou zde silné vazby.
Samozřejmě pěstounská péče může skončit i dříve, z různých důvodů.
Pěstounská péče je kontrolovaná, ale i podporovaná státem. Padly i názory, že pěstounství může být byznys. Co vy na to?
Dávky nejsou v takové výši, aby se dalo mluvit o byznysu.
Pokud někdo takto uvažuje, měl by vzít v potaz, že pěstounská péče je náročná, převezmete zodpovědnost za dítě, které nemůže být vychováváno svými rodiči a někdy ani širší rodinou. Zpravidla má dítě v pěstounské péči za sebou těžký životní příběh a má své specifické potřeby, což může ovlivnit péči o něj. Pěstounství je péče o dítě čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu.
Pomáhají pěstounům nějaké podpůrné skupiny nebo organizace, mají kde čerpat informace přímo z praxe?
Každá pěstounská rodina má ze zákona svou doprovázející organizaci, kterou si může zvolit. Ta pak provází pěstouna výkonem pěstounské péče a sdílí s ním radostné i těžké chvíle, pomáhá mu zprostředkovat odborníky, pokud je to třeba, nebo zajišťuje povinné vzdělávání pěstounů.
Školení může mít různou formu, třeba jako odpolední klub nebo celovíkendový pobyt, kde se pěstoun potká s dalšími pěstounskými rodinami a může s nimi sdílet své zkušenosti. Pracovník z příslušné organizace je v kontaktu i s dítětem, vede s ním dialog a sleduje, zda dítě v rodině prospívá a zda jsou naplňovány všechny jeho potřeby.
OSPOD vykonává dohled nad výkonem pěstounské péče a činnost v rodině koordinuje. Je v kontaktu jak s pěstounskou rodinou a dítětem, tak s doprovázející organizací a biologickou rodinou dítěte.
Dá se srovnat pěstounská péče v minulosti a dnes?
V průběhu let je zásadní změna v tom, že pěstounské péče přibývá. Společnost se odklání od ústavní péče o dítě k péči v náhradní rodině. Celospolečensky jsou vytvářeny podmínky pro to, aby se pěstounská péče stala prvním řešením v případě, že dítě nemůže vyrůstat se svými rodiči.
