Ve čtvrtek 9. června byla v Galerii pod radnicí v Ústí nad Orlicí zahájena nová výstava věnovaná malíři Františku Šmilauerovi (3. října 1892 - 6. října 1972 v Ústí nad Orlicí). Orlickoústecký rodák, skaut, turista, umělec, básník, motorista, pedagog, ředitel a muzejník. To všechno byl právě František Šmilauer. Na výstavě jsou k vidění díla, která se neobjevila na žádných takzvaných „návratových" výstavách Františka Šmilauera, které proběhly v posledních letech. Jde tedy o díla celá desetiletí diváky nespatřena. Jejich předností je silná výpověď o způsobu malířského a zejména vnitřního myšlenkového procesu autora. Tato díla se vyznačují svou výraznou nekomerčností.

František své mládí prožil v Ústí nad Orlicí, na Broumovsku a hlavně v Litomyšli, kde studoval na církevním gymnáziu, a která ho výtvarně velmi ovlivnila, jak v jeho náboženské tvorbě, tak v zachycení litomyšlských zákoutí či v odkaze na Jiráskovu Filozofskou historii.

Odtud pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Po absolvování této školy odchází se svoji manželkou na Slovensko, které v něm zůstalo hluboce zakořeněno. Na Slovensku se v mladém malíři projevila jeho všestrannost. Rozvíjel zde své hudební nadání, po večerech hrál na housle, dále sbíral staré slovenské umění jako výšivky, džbánky, dřevěné čutory pastýřů nebo čičmanské kroje. Vztah k historii a dějinám nezapřel a předurčil i jeho pozdější působení v muzeu v Ústí nad Orlicí.

Na dílech Františka Šmilauera je patrné, že miloval různorodost, jak v žánru, tak i v technice vystřídal olejomalbu, kvaš, pastely či grafické tiskové techniky, tvořil plastiky a mnoho dalšího. Dokonce jednu malířskou techniku sám vymyslel, jedná se o techniku, kterou pojmenoval „škrobák", kdy olejové barvy ředil nejen terpentýnem, ale i právě škrobem. Náměty hledal v lidské postavě, ať již v aktech či lidech různých povoláni, vyhledával sociální motivy pracujících a chudých lidí, které zobrazoval v jejich dobrotě a životním optimismu.