Od roku 1892 až do letošního června oslovovali studenti a pedagogové ústecké textilky i umprumky svého nadřízeného výhradně „pane řediteli“. To se ale nyní mění. Vedení školy s nejdelší tradicí ve městě přejímá Martina Novozámská. Po dvanácti letech od první odučené hodiny v Ústí ji čeká velká výzva: k vedení fotografického ateliéru přibrala od začátku srpna i „zbytek“. A změny poznáte, hned jak otevřete vstupní dveře areálu v Zahradní ulici. „Ráda hledám alternativní řešení a udělat za málo peněz hodně muziky mi přijde jako dobrá výzva,“ hovoří novopečená ředitelka SŠUP o tom, co většina jejích kolegů denně prožívá.

Historicky první žena-ředitelka umprumky, jak to zní? A bude to velká změna pro její fungování?

Především to vnímám jako velkou odpovědnost a závazek vůči těm, kteří mě podporovali a věří mi. Nejen první žena ve vedení naší školy, ale také první ředitel, který pochází z její umělecké části. To je fakt, který asi v pedagogickém sboru rezonoval víc.

Zrálo ve vás rozhodnutí kandidovat dlouho? A co všechno výběrovému řízení předcházelo?

Byl to docela dlouhý proces od chvíle, kdy za mnou kolegové s tímto návrhem přišli poprvé. A počáteční reakce bylo rozhodné ne.  To bylo víc jak rok před konkurzem, od té doby to bylo hodně přemýšlení a zvažování pro a proti. Naše škola je takový složitý a křehký organismus, že jsem o ni v jednu chvíli dostala strach.

Z čeho plynul?

Řada odborných pedagogů dojíždí z větší vzdálenosti a dělají to proto, že školu a především žáky mají rádi, práce je baví a naplňuje. Zároveň se mnozí z nich věnují volné tvorbě i zakázkám. Tento systém fungování je mnohem častější u vysokých škol a při nevhodném zásahu by se celý mohl sesypat jako domeček z karet.

Je tedy složité „uřídit“ rozmanitou umprumku?

Protichůdná skladba oborů a dvě budovy s poměrně jasným rozdělením mezi umělecké a všeobecné pedagogy vzájemnému pochopení moc nenahrává. Pokusit se tyto dva světy přiblížit je určitě jedna z největších výzev. Zároveň jsem si uvědomovala, že školu poměrně dobře znám, s jejími pozitivy i neduhy, a vím, kde bych ji ráda za pár let viděla. Že je potřeba, aby její směřování už udával někdo, kdo rozumí převažujícím uměleckým oborům. Poslední a rozhodující byl nakonec fakt, že stávající vedení si se mnou spolupráci dokázalo představit.

Ve škole pedagogicky působíte od roku 2011, změnilo se od té doby z vašeho pohledu hodně?

Určitě si škola postupně buduje pověst kvalitní umělecké školy a má tím pádem slušný zájem uchazečů. Celkem se daří na jednotlivé obory získávat odborníky, pro kvalitní výuku je to nezbytné.  Posledních osm let jsem učila na ateliérech ve Špindlerově ulici, a když jsem se teď začala více pohybovat v hlavní budově na Zahradní ulici, uvědomila jsem si, jak neměnné zde některé věci z části byly. Tady narážíme na fakt, že jsem z toho uměleckého hnízda, a moc dobře si uvědomuji, jak na uchazeče prostředí musí působit. Přitom právě výzdoba chodeb i učeben je z těch levných změn, každý rok naši žáci vytvoří tolik zajímavých prací.

V posledních letech jste vedla nejmladší z pětice uměleckých ateliérů – fotografický. Zájem o něj je mezi studenty poměrně stabilní, jak si podle vás vede?

Myslím, že dobře. Když jsem nastupovala, o oboru skoro nikdo nevěděl a museli jsme pořádat několik kol přijímacího řízení, aby se naplnila skupina deseti žáků. Teď máme poměrně stabilní počet uchazečů a těší mě, že už nás občas někdo zařadí jako alternativu k umělecké škole v Brně či Praze. Dobrým vodítkem je úspěšnost našich absolventů v přijímacím řízení na kvalitní vysoké školy ať už na fotografický, či filmový obor. Myslím, že žáky a koneckonců i učitele nejvíce baví projekty, ve kterých spojujeme fotografii, video i grafiku.

Pokud byste měla představit svoji koncepci rozvoje školy veřejnosti, na co byste dala největší důraz?

Pokud se budeme bavit o široké veřejnosti, tak dát vůbec vědět o existenci naší školy. Pro řadu lidí z Ústí a okolí jsme pořád textilka. To není špatně, škola měla více jak stoletou historii, ale je potřeba její obraz doplnit o současnou podobu. Pokud jsme se bavili o vizuální stránce prostředí, ve kterém všichni na škole fungujeme, souvisí s tím i poměrně velká zahrada u hlavní budovy. Ráda bych ji otevřela nejen pro pedagogy a žáky jako odpočinkovou zónu, ale zahrada přímo vyzývá k exteriérovým výstavám, zapojení žáků do péče o ni v rámci hodin ekologie. Jsou školy, které mají i venkovní učebnu.

Nosíte v hlavě i další nápady?

Nápadů a inspirací je mnoho, ale chce to krok za krokem, od jednoduchého ke složitějšímu a hlavně pro tyto nápady nadchnout ostatní. Mezi další body určitě patří granty a mezinárodní projekty, především Erasmus. Mému předchůdci se loni v zimě podařilo školu zapojit do šablon, všichni vidíme, jak to některé nápady zjednoduší.

Jeden jediný člověk může jen těžko řídit kolos čítající bezmála 400 studentů, 100 zaměstnanců a řadu budov. Kdo budou vaši nejbližší spolupracovníci?

V pozici zástupkyně zůstavá Hanka Havlová, dobrá duše naší školy, která řeší jak pedagogické, tak studijní záležitosti. Zástupcem pro výtvarné obory se stává Bohouš Špaček, dlouholetý vedoucí grafického designu. To jsou asi dva navenek nejviditelnější lidé. Spolupracovníků, kteří zajišťují chod budov, technické i ekonomické záležitosti, je ale samozřejmě chci zapojit mnohem více pedagogů, první schůzky už máme za sebou.

Většina pedagogů v létě užívala zaslouženou dovolenou, což pro vás tak úplně neplatilo. Co všechno jste absolvovala před startem nového školního roku?

První věc byla předělání ředitelny a sborovny.  Prosvětlení, nová výzdoba. Ale aby nedošlo k mýlce, kromě barev a materiálu na kulatý stůl, který je vyrobený svépomocí, se nic nového nekupovalo. Pár večerů manuální práce a skřínky ze sborovny nejsou k poznání. Mimochodem byly vyrobeny v národním podniku Klementa Gottwalda v roce 1976. (směje se) Pracovní stůl, židli a část květin jsem si přivezla své, potřebuji pracovat v příjemném prostředí. Jinak to bylo samozřejmě spousta práce s předáním všech dokumentů, registrací, nastavení spolupráce s nejbližšími spolupracovníky. Zřídili jsme kmenové učebny, takže celkově měli provozní zaměstnanci hodně práce a patří jim dík, že jsme vše stihli. S instalacemi prací na chodbách pomohla řada kolegů.

Kdybyste měla vytyčit dejme tomu pět nejvýraznějších priorit svého prvního období, jaké by to byly?

Jednu z možností většího vzájemného pochopení vidím třeba v pravidelné prezentaci prací žáků v budově na Zahradní ulici. Pro žáky to samozřejmě bude změna, přece jen mají rádi méně formální prostředí na ateliérech. Zároveň tyto pravidelné klauzurní dny pro 3. a 4. ročník zajistí obměnu prací na chodbách.

Budu usilovat o lepší komunikaci s rodiči hned po nástupu studentů do prvního ročníku. V ateliéru fotografie jsme například, zpravidla v říjnu, pořádali seznamovací večer. Přece jen je přechod na střední pro žáky i rodiče velká změna. Diskuse o všemožných úskalích byla vždy přínosná a po pár týdnech ve škole se už měli na co ptát.

Granty a mezinárodní projekty s možností vycestovat považuji také za důležité, přece jen jsme regionální škola a mnoho žáků nikde v zahraničí nebylo.

A co se týká čistě pedagogických věcí?

Například zavedení kmenových učeben tak, aby v nich probíhala většina teoretické výuky po celé čtyři roky. Teprve potom budou mít žáci chuť s prostředím něco dělat. Pokud ve svých třídách trávili čtyři hodiny týdně, k žádnému zvelebování je to motivovat nemohlo.

Dále z vlastní zkušenosti vím, jak je důležitá mezipředmětová návaznost výuky, samotnou mě to velmi baví a ráda bych některá témata a možnosti změny otevřela v diskusi s kolegy.

Také bych ráda rozmanitější odpolední vyžití především pro žáky z internátu. Máme kurzy litografie, loni jsem obnovila filmový seminář. Možná by se nabízel druhý jazyk, který u nás části uchazečů chybí.

Chystáte nějaké výrazné změny, co se týká oborové skladby školy? Zůstane zachována, nebo počítáte s úpravami?

V oborové skladbě čeká naši školu hodně změn. Především už nemáme dva roky žáky ve strojírenských oborech, další postup budu v průběhu podzimu konzultovat se zřizovatelem. Zároveň počítám s rozšířením nabídky u grafiků, kde naopak máme stabilně největší přetlak uchazečů.

Určitě nejčastěji skloňované téma ve vztahu k rozvoji umprumky jsou nové ateliéry školy v areálu Perly. Mluví se o nich už víc než deset let, jenže… Můžete přiblížit aktuální stav a vyhlídky do budoucna?

O nových ateliérech se mluví snad celou dobu, co tady působím, a je škoda, že nebylo možné realizovat návrh se zakomponováním původní industriální budovy. Během letošního podzimu by mělo být jasno. Pokud se budou stavět, čeká mě dost práce. Pokud ne, tak ještě víc, neboť setrvání ve stávajících ateliérech je bez investic nemožné.

Co se týče investic obecně, nosíte v hlavě spíše ty velké, anebo si myslíte, že se pozitivní změny dají dělat i cestou drobností?

Ve své podstatě jsem člověk celkem skromný, ráda hledám alternativní řešení a udělat za málo peněz hodně muziky mi přijde jako dobrá výzva. Kvalitní školu stejně dělají především její zaměstnanci a příjemné, přátelské a otevřené pracovní prostředí, kvalitní a nadšení pedagogové, kteří dokáží nadchnout své žáky. Občas lze udělat z nedostatku přednost a v rámci některých odborných předmětů zapojit žáky. Určitě nás čeká diskuse nad počítačovým vybavením ve škole, vzhledem k neustále se zvyšující náročnosti grafických programů je to nekonečný koloběh obměny. Plány mám, ale je to opět o diskusi a zvážení všech možných řešení.

V čem osobně spatřujete největší potenciál školy? Mám na mysli takový, který by oslovil budoucí studenty, potažmo jejich rodiče.

V neustále se zvyšující kvalitě odborné výuky a individuálním přístupu, to je myslím hlavní pozitivum naší školy. Díky poloze města na hlavní železniční trati je jednodušší získat odborníky ze vzdálenějších míst a doufám, že to bude platit i pro žáky. Věřím, že se staneme dobrou alternativou pro pražské a brněnské školy.