Chci být otevřený novým věcem, říká nový ředitel ZUŠ

Základní umělecká škola Jaroslava Kociana vstupuje do nového školního roku s jednou významnou změnou. Jiřího Tomáška, který odešel do zaslouženého důchodu, vystřídal v ředitelském křesle jeho zástupce Jiří Zajíček. S novým ředitelem jsme hovořili o jeho vizích, plánech a úkolech, ale i o tom, jak to bude dál s literárně-dramatickým oborem, v němž vyučoval.

Školu navštěvuje přes osm set žáků, vybudovala si velký kredit. Bylo těžké se rozhodnout, že se do konkurzu na nového ředitele přihlásíte?

Vůbec to nebylo jednoduché rozhodnutí. Když jsem byl před několika lety osloven Jirkou Tomáškem, zda bych neměl zájem se v budoucnu konkurzu zúčastnit, potěšila mě ta důvěra. Pečlivě jsem zvažoval plusy a minusy, co všechno může takové rozhodnutí přinést. Jsem člověk, který se rád učí a dozvídá nové věci. Plusy převážily nad minusy, samozřejmě v roli učitele jsem se nesetkával s účetnictvím, nebylo potřeba být manažerem. Řekl jsem si, že do toho půjdu, ale s podmínkou, že se o té práci dozvím něco víc. Noví ředitelé škol musí do určité doby absolvovat školení ředitelů školských zařízení, já jsem ho absolvoval ještě před konkurzem. Byl jsem jediný z umělecké školy, asi z třiceti lidí, jinak to byli učitelé ze základních, středních škol či učilišť. Studium trvalo rok a bylo zakončeno závěrečnou zkouškou. Znovu jsem si připomněl pocity, jaké jsem měl u maturity nebo na vysoké. To byla má cesta ke konkurzu.

Sám jsem zvědavý, co mi nová práce přinese. Vím, že bude hodně manažerská, úřednická. Na druhou stranu do současné doby jsem hlavně tvořil a ono třináct let od rána do večera něco vymýšlet, být kreativní a nacházet nové věci, to také není vůbec jednoduché. Proto vítám, že přichází změna a má práce bude rozmanitější.

Jaké vás čekají úkoly? Chystáte nějaké zásadní změny?

S Jiřím Tomáškem jsme hodně debatovali o fungování školy, o jeho vizích. Přebrat školu po někom, kdo ji úspěšně řediteloval pětatřicet let, vůbec není jednoduché. Proto, jak jsem řekl u konkurzu, jdu do toho s velkou pokorou a úctou k Jiřímu Tomáškovi. Samozřejmě se určitě objeví věci, které budou potřebovat změnu, ale teď to budou jen takové kosmetické drobnosti, které například vyplývají z inspekční zprávy. Hned v úvodu školního roku budu mít sezení s kolegy z jednotlivých sekcí a budeme diskutovat o tom, jaká je má představa o výuce a co by oni chtěli zlepšit.

Jak nedávno řekl starosta města při oslavách výročí ZUŠ, škola je v dobré kondici. Pevně doufám, že se mi ji podaří v dobré kondici udržet. Přichází nové výzvy, například zdražení energií, ekonomická situace některých rodin není příznivá proto, aby si mohly dovolit platit výuku dětí ve vícero oborech. Abychom do budoucna udrželi počet žáků, budeme hledat nové metody výuky a cesty, jak se k dětem více přiblížit v dnešní moderní době. Do čeho jsem se pustil, jsou nové webové stránky školy, více se zaměříme na prezentaci a propagaci školy, zviditelnění jejich akcí. Ruku v ruce s tím půjde i nový vizuální styl komunikace.

Jak jste hovořil o ekonomické krizi, kterou už někteří pocítili, projevila se na letošních zápisech do zušky?

I pro následující školní rok byl nábor velmi úspěšný, přišlo zhruba 180 přihlášek. Potvrzuje to skutečnost, že si škola drží vysoké renomé.

My samozřejmě dáváme možnost se přihlásit i k dodatečnému přijímacímu řízení, pokud se některé obory zcela nenaplnily.

Velkou výhodou je kvalitní zázemí, samotná budova základní umělecké školy. Důležití jsou však i lidé v ní. Jak je to s personálním pokrytím oborů, nescházejí vám někde učitelé?

Hledání nových kolegů, kteří by chtěli na naší škole učit na plný úvazek, to je jedna z věcí, na které bych se chtěl v budoucnu zaměřit. Na naší škole je zhruba 13 procent pedagogů důchodového věku. Učí naplno, ale pokud by se najednou rozhodli nebo museli odejít, byl by velký problém za ně najít náhradu. Nedostatek pedagogů je problém celého školství. Mně to potvrdila ředitelka ZUŠ v Litomyšli, která hledá učitele do některých oborů už velmi dlouho, i v řadách studentů konzervatoře a nenachází. Zajistit plné pedagogické obsazení, to bude velký oříšek. Nejde jen o to najít nějakého učitele, ale najít někoho, kdo bude pro výuku zapálený, koho bude bavit a dokáže děti zaujmout. Osobnost učitele na zušce je velice důležitá, musí umět udržet si pozornost dětí, umět komunikovat s dětmi i rodiči, a tak dále. Ne každý má tohle v sobě.

Jak to vidíte dál s literárně-dramatickým oborem, ve kterém vyučujete? Budete mít na něj vedle ředitelování čas?

Doufám, že ano. Budu mít novou kolegyni, Evu Sýkorovou z Letohradu, kterou jsem připravoval na vyšší odbornou školu hereckou. Teď hraje a moderuje v Praze, ale chtěla by se vrátit a usadit se tu, proto přivítala, že jsem jí nabídl místo učitelky literárně-dramatického oboru na naší škole. Samozřejmě jsem jí slíbil, že budu jejím mentorem a do všeho ji zasvětím. Divadlo miluje, dělá ho s obrovskou chutí, některé děti ji už znají ze soustředění. Dvě skupinky z těch loňských mi zůstanou, ale budu dál v kontaktu se všemi dětmi z LDO, i s těmi, které nebudu učit. 

Na školních akcích jste se objevoval jako klaun Šáša. Co se stane s ním?

Šáši se nezbavím. Je to takový symbol školy, děti baví. Není špatné čas od času vyjít z kanceláře a „odfrknout si“ mezi dětmi. Bude to podobné jako když jsem byl učitel dramaťáku, v roli režiséra a vedoucího skupin, byla to vítaná možnost roli opustit a prostě si zablbnout.

Zuška pořádá během roku řadu akcí, poběží dál? Plánujete nějakou novou?

Novinky většinou vyplynou z toho, co přinese rok, například pokud je nějaké výročí: skladatele, místního rodáka nebo učitele na naší škole. Zpravidla takovou akci zaměníme za jinou, protože akcí je spoustu a v některých měsících, třeba v květnu a červnu, se nám někdy i překrývají a bývá dost složité je organizačně zvládnout. Jak říkával Jiří Tomášek, naší prioritou je výuka jako taková. Sice směřuje k jednotlivým vystoupením, ale nesmíme zapomínat na to, že máme především učit.

Už jsem mluvil s Lindou Gregarovou, plánuje swingový festival, který si již loni částečně vyzkoušela jako nultý ročník. Je pojmenován po našem kolegovi a významném ústeckém hudebníkovi Zdeňku Černém. Budou to dva dny plné skvělé muziky a úžasných orchestrů z blízkého i dalekého okolí. Dál uvidíme, co letošní školní rok přinese.

Škola letos oslavila 20. výročí zahájení výuky v nové budově. Potřebovala by nějakou inovaci?

Máme takový nápad, který se týká našeho koncertního sálu. Přední část je tvořená z několika praktikáblů, které tvoří zbytek jeviště až k samotnému okraji pódia. Praktikábly jsou pohyblivé. Za ty roky jsme zjistili, že sál není zcela vhodný pro některé obory, například taneční. Pokud to bude možné, chtěli bychom praktikáble odstranit, jeviště prodloužit, aby bylo větší a jednotné. To by umožňovalo například větší posuny klavíru nebo větší prostor pro vystupující orchestry. Praktikáble by pak bylo možné ještě používat pro rozšíření jeviště nebo jeho větší členění. 

Je to samozřejmě pouze jeden z nápadů. Další se mi už rodí v hlavě, ale ty bych si ještě prozatím nechal pro sebe a uvidím, co na ně náš zřizovatel řekne.

Jaké jsou podle vás nejdůležitější vlastnosti dobrého ředitele?

Samozřejmostí je určitá skromnost, neměl by být zahleděný do sebe, aby vnímal, co se ve škole děje a byl stále otevřený novým věcem. Viděl, co potřebují žáci, učitelé, výuka. S tím já do toho jdu, chci být všemu otevřený, být komunikativní, ať už jde o žáky, rodiče, pedagogy nebo zřizovatele. Díky Jiřímu Tomáškovi a městu je zuška městským klenotem, je třetí nejmodernější základní uměleckou školou v republice. Každý, kdo do ní vstoupí, je udiven tím, co vše nabízí. Proto pro mě nebude jednoduché ji ještě posouvat dál a hledat další možnosti, jak ji udržet na výsluní. Ve školství se dost diskutuje o tom, zda má být ředitel spíše manažer nebo spíše pedagog. Já si myslím, že ideální je skloubit oboje.

Máte nějaké životní motto?

Konkrétní nemám. Vždycky jsem si říkal, že v životě je důležité zůstat v pohodě. Na tom školení pro ředitele, které jsem absolvoval, nám hned v úvodu řekli, že našim úkolem jako ředitelů bude první rok v nové funkci přežít. A pak už to půjde, říkali.

Na školení time managementu jsem měl takovou příhodu. Vedle mě seděla ředitelka mateřské školy, která se mi svěřila, jaké má ve funkci trable a ptala se mě, proč jsem na školení. Odvětil jsem, že se chci o té práci dozvědět něco víc, co vedoucí funkce obnáší a že bych se na ni chtěl připravit. Ředitel školy, který seděl přede mnou, se lehce natočil, podíval se na mě a řekl: „Na to se nedá připravit“ a otočil se zpátky. Ze školení jsem se vrátil trochu přepadlý. A tak to bych chtěl - hlavně zůstat v pohodě a nenechat se hned na začátku vystresovat.